Nejhezčí chorvatské hrady a zámky

Kulturní dědictví Chorvatska obohacují stovky hradů a zámků, pevností, letohrádků a tvrzí. V minulosti byly vybudovány na ochranu před nepřáteli a na křižovatkách cest. Většina z nich poničil zub času, ale některé se skoro úplně zachovaly. Jsou mezi nimi pravé skvosty kulturního, historického, architektonického a stavitelského dědictví.
K takovým skvostům bezpochyby patří zámek Trakošćan. Byl vystavěn ve třináctém století jako menší hrad. Dnešní vzhled získat v devatenáctém století. V novogotickém slohu jej dal obnovit tehdejší majitel hrabě Juraj Drašković. Tak vznikl obytný zámek s romantickým přírodním parkem a umělým jezírkem. Dnes je to jeden z nejatraktivnějších a nejnavštěvovanějších zámků v Chorvatsku. Každým rokem jej navštíví více než pětašedesát tisíc lidí.

Je to jedineční místo s neobnovitelnou krásou, pravý ráj pro všechny, kteří chtějí příjemně prožít volný čas v přírodě a objevit tajemství, jež se skrývá za starými zámeckými hradbami.

Zámek má velkou stavitelskou hodnotu. Je reprezentativně zařízen. Na zdech si lze prohlédnout fresky s výjevy z lovu, zábavy a motivy, které zajímaly intelektuální kruhy Vídně, Budapešti a Paříže. Přiblíží návštěvníkům způsob života vysoké šlechty.

Zámek je muzejním prostorem. Jeho interiér rozdělen na čtyři celky. Má rytířský, lovecký a hudební sál, knihovnu a ateliér malířky Juliany Erdödyové. Je zde také kuchyně, zbrojnice a věznice. Vzácné ukázky zachovaného nábytku, obrazy a každý z četných spotřebních předmětů vypovídají o životě na zámku. Zvláště zajímavá je cenná sbírka zbraní, která svědčí o vojenské minulosti rodu Draškovićů. Obsahuje kolem tří set exemplářů chadných i střelných zbraní, vojenské výzbroje a výstroje z období od patnáctého do devatenáctého století.

Jezero vroubí úpravné stezky pro pěší. Nádherný park je jako stvořený k procházkám. V parku je kaple sv. Kříže (kapelica sv. Križa). V současné době je velmi oblíbeným místem pro uzavírání sňatků.

Kutjevo

Někdejší rezidence jezuitů v městě Kutjevo byla vystavěna na základech středověkého cisterciáckého opatství Honestae Vallis. Z něj se dochoval skvělý vinný sklípek. Jezuité postavili své sídlo v období od roku 1721 do roku 1735 jako barokní areál s kostelem a obytným zámkem. Zachovaly se zbytky původních zdí středověkého opatství.
Se zámkem Kutjevo je spojena pověst o tajné lásce císařovny Marie Terezie a barona Trencka. Podle ní se ti dva v noci scházeli ve vinném sklípku. Sluhům prý přikázali, aby je nechali o samotě. Afrodiziakální působení zdejší vín císařovnu a barona údajně tak omámilo, že po celý týden sklípek neopustili.

Veliki Tabor

„Veliki Tabor” je památkou nejvyšší kategorie. Byl obnoven po rozsáhlých konzervátorských a restaurátorských pracech. Po dokončení druhé fáze rekonstrukce byl zpřístupněn veřejnosti. Nachází se v obci Desinić v kraji Hrvatsko zagorje. Nejstarší části hradu pocházejí ze dvanáctého století. Dnešní vzhled získal v šestnáctém století. Tehdy byl majetkem rodu Rattkay, který jej vlastnil tři sta let. S hradem „Veliki Tabor” je spojena jedna z nejznámějších chorvatských pověstí. Je to příběh o lásce Veroniky Desinićové a Bedřicha (Fridricha) pána z Celje, která má nešťastný konec. Jejich lásce nebylo přáno a tak Veronika s Bedřichem uprchli a potají se vzali. Vojsko ženichova otce Heřmana (Hermana) z Celje však mladý pár chytilo. Bedřicha dal otec zavřít do věže v Celje. Veronika byla utopena a její tělo bylo zazděno do hradních zdí. Podle jiné pověsti prý Veronika zachránila hrad „Veliki Tabor” před dobytím tureckými obléhateli. Z nasekané slámy údajně vykouzlila sršně, kteří zahnali útočníky na útěk.

„Tvrdalj” Petra Hektoroviće v městě Stari Grad na ostrově Hvar

Opevněné renesanční sídlo „Tvrdalj” je kombinací obranného objektu a venkovského letohrádku. Bylo vystavěno v 16. století pro chorvatského renesančního básníka Petra Hektoroviće. Majitel byl i ideovým tvůrcem sídla a nechal zde umístit několik desítek nápisů v chorvatském, latinském a italském jazyce. Nejvýznamnější je ústřední nápis „Omnium Conditori” - celý areál je totiž dedikován univerzálnímu Stvořiteli. Z ostatních nápisů lze vyvodit, že dal básník toto sídlo vystavět pro sebe a své přátele, ale poskytoval v něm pohostinství i poutníkům a chudým.
V areálu sídla se dochovala nádrž s poloslanou vodou, v níž se dodnes chovají parmice. Za ní je pečlivě udržovaný přírodní park. Nádrž pravděpodobně vznikla na troskách antického koupaliště.

Pevnost Nehaj v městě Senj

Vojenská pevnost pirátů zvaných „uskoci” /původně to byli uprchlíci před Turky z vnitrozemí/ byla vybudována na hoře Nehaj v roce 1556 za účelem obrany před četnými útoky Turků a Benátčanů. Stala se symbolem města Senj. Vojenská taktika velela zbořit všechny kostely, kláštery a budovy mimo město, aby v nich nepřátelé nezaložili svá vojenská ležení. Pevnost má tvar kvádru a je orientována podle světových stran. Výška pevnosti je osmnáct metrů a šířka třiadvacet metrů. Tloušťka vnějších zdí dosahuje dvou až tří metrů. Na cimbuří je pět malých rohových věží. Ve zdech je asi sto střílen pro pušky a jedenáct pro děla. V budově bylo ohniště, místnosti pro ubytování posádky a uložení zbraní. V přilehlém dvoře byla nádrž na dešťovou vodu. Dnes slouží pevnost jako turistická atrakce. Je z ní nádherný výhled na Chorvatské přímoří, ostrovy Rab, Goli, Prvić, Cres a Krk, ale také na pohoří Učka a Velebit.

Hrad Đurđevac

Hrad byl vystavěn na vyvýšenině uprostřed močálu severně od tehdejší osady Đurđevac. Vznikl pravděpodobně kolem roku 1488. Nechal jej vystavět pécský biskup Zikmund (Sigismund) Ernust. Hrad měl chránit obyvatele před útoky Turků a neustálými konflikty zdejšího panstva. Nyní je chráněnou památkou nejvyšší kategorie. Uvnitř hradu je muzeum a galerie. Nyní je v něm uloženo dědictví chorvatského naivního malíře Ivana Lackoviće Croaty. Sbírka je vystavena v prvním patře a v podkroví. V přízemí jsou objekty pohostinství. S hradem je spojena zajímavá pověst, jejíž příběh každé léto sehrají amatérští herci. Když v roce 1552 hrad obléhali Turci, jeho obránce skoro vyhladověli. Ti se však přesto nechtěli vzdát a vymysleli si proto lest. Svého jediného zbylého kohouta vypálili z děla do řad obléhatelů. Ti usoudili, že na hradě mají ještě jídla dost a zklamaně odtáhli.
Hrad Đurđevac byl zařazen mezi dvacet evropských destinací, které si uchovávají své nehmotné kulturní dědictví.

Hrad Varaždin

Hrad ve městě Varaždin vznikl ve čtrnáctém století. Hrabata z Celje jej nechala dostavět v gotickém slohu. V šestnáctém století následovala další obnova. Z hradu se stala renesanční pevnost. Tehdejší majitelé z rodu Ungnadi na tuto práci najali nejznámějšího evropského renesančního stavitele Domenica de Laliu. Vystavěl hradby se kulatými věžemi, hliněné náspy a vodní příkopy. Tak vznikl takzvaný „vodní hrad”. Před koncem osmnáctého století noví majitelé z rodu Erdödy nechali provést menší adaptace v barokním slohu. Dnes sídlí v prostorách hradu Městské muzeum se stálou expozicí. Tento symbol města Varaždin byl vyobrazen také na bankovkách o hodnotě pěti kun, které jsou nyní již vzácností.

Hrad Čakovec

Byl pojmenován po majitelích z rodu Zrinských, který sehrál důležitou roli v rozvoji této části Habsburské monarchie. Nyní hrad v městě Čakovec představuje symbol identity a tradice kraje Međimurje. První písemná zmínka o hradu pochází ze třináctého století. Založil jej hrabě Dimitrije Čak (Czaky) a neustále měnil majitele, kteří jej dostavovali a přestavovali. Skládá se z vnějších obranných hradeb. Má jedinečné opevnění v Chorvatsku - místo hliněných cihlové valy. Hrad má čtvercový tvar. Nynější vzhled získal tento objekt v období, kdy byl majetkem rodu Althan /kolem roku 1743/. Tehdy byl renesanční palác rodu Zrinských přestavěn na monumentální barokní zámek. Jeho park se kdysi táhl až do obce Šenkovec, která je několik kilometrů vzdálena od města Čakovec. V parku je mauzoleum rodu Zrinských. Dnes se kolem zámeckého objektu rozkládá park, který se nazývá „Perivoj Zrinski”. V zámku Čakovec se nachází i regionální muzeum „Muzej Međimurja”.

Zámek Pejačević v městě Našice

Na někdejším panském sídle rodu Pejačević v městě Našice stojí dva zámky vedle sebe. Velký zámek byl vystavěn na začátku devatenáctého století. Malý zámek zde vyrostl na začátku dvacátého století a obyvatelé se do něj nastěhovali v roce 1907. V Rakousku-Uhersku představoval stavitelskou novinku. Byl totiž vybudován na železobetonových základech kvůli ochraně před podzemními vodami a vlhkostí. Velký zámek byl několikrát přestavován. Byl dokončen v roce 1811. V roce 1865 zcela změnil svůj vzhled. Tehdy byl přistavěn a zvětšil se jeho půdorys. Původní skromný barokní zámek se tak stal monumentálnější pozdně barokní stavbou s bohatým zdobením. Velký zámek je rámován přírodním parkem. Na rozdíl od současnosti byl tento park v minulosti velmi cenným přírodním skvostem. Rostly v něm sekvojovce obrovské, jinany dvoulaločné, borovice, tisy a další vzácné stromy. V zámku je nyní muzeální expozice.

Bilje - lovecký zámek Evžena Savojského

Zámek je vzdálen asi deset kilometrů od města Osijek. Byl vystavěn v první polovině osmnáctého století v renesančním a barokním slohu, který byl ve střední a západní Evropě v té době již zastaralý. Zámek Bilje stál na tehdejší hranici s Otomanskou říší. Byl vybudován na močálovité půdě a sloužil šlechticům, kteří si sem přijeli zalovit. Jeho majitel Evžen Savojský v něm pobýval celkem sedmkrát. O zámku existuje jen málo písemných záznamů. V dochovaných dokumentech se praví, že byl vystavěn na troskách tureckého města. V jeho obrovských sklepech byly prý uskladněny velké sudy s vínem z otomanského období. Podle jiných pramenů bylo v podzemí vězení. Kolem zámku byl v polovině devatenáctého století upraven přírodní park, který se dodnes rozkládá na pozemku o rozloze osmi set hektarů. Louky, lesy a háje v okolí zámku sloužily pro potřeby loveckého parku. Nyní jsou v Loveckém zámku kanceláře podniku „Chorvatské lesy” a vedení podniku „Přírodní park Kopački rit”. Ve sklepních prostorách je umístěna výstavní „Galerie Evžena Savojského” („Galerija Eugen Savojski”). Celá areál skýtá, svým návštěvníkům, stejně jako kdysi, neocenitelný zážitek z relaxace v nádherné přírodě.


Zdroj: CNTB